Označit směr hnutí, politické myšlenky nebo třeba umělecký směr není nic jednoduchého. Není tedy divu, že spousta takových slov pochází z jiných jazyků. Běžně se jako kořen slova vezme slovo v cizím jazyce, které vyjadřuje danou věc a připojí se k němu koncovka –ismus, –izmus. Tak vznikl romantismus, impresionismus, šovinismus, a třeba i nacionalismus.

V tomto případě jsou možné obě varianty. Jak koncovka s písmenem –s- i –z-. Jedna podoba je však hojněji používaná než ta druhá. Nacionalismus x nacionalizmus vyjadřuje politický směr oslavující a vyzdvihující národ.

Podoba nacionalismus je brána jako základní, výchozí. Je více rozšířená a hojněji užívána, i když se slova zakončená na již zmíněnou koncovku vyslovuje –s- jako –z-. Možná proto je v podvědomí i druhá varianta. Fonetika a zvučnost zapletla hlavu už nejednomu člověku.

Co byste napsali vy? Zkuste si to vepsat do našich vět.

Nacionali_mus získal svůj název z latiny. Národ je hlavním prvkem v Nacionali_mu. Nacionalis-mus patří do politiky. Znáte politický směr Nacionali_mus?

Nacionalismus, Nacionalizmus

• Politický směr
• Národ je zde nadřazený všemu, hlavní prvek, jednotka
• Název pochází z latiny natio=národ

Nacionalis/zmus je směr, o kterém si spousta lidí myslí, že by se měla společnost ubírat.

Odborníci a zvláště politologové tvrdí, že nakonalis/zmus má spoustu odlišných proudů.

Nacionalis/zmus lze najít již v kronikách.

Dle Ernesta Gellnera je Nacionalis/zmus osud našeho světa, do kterého se sami řítíme.