Už se vám někdy stalo, že vám v hlavě utkvěla jedna část písně a neustále jste si ji dokola přehrávali v myšlenkách? Nebo se vám zalíbil verš nové pranostiky od Haliny Pawlowské a nedokážete na něj zapomenout? Takovým opakujícím se textům ve skladbě či básni říkáme refrén. Anebo že by snad refrém? Co je vlastně pravopisně správně refrén x refrém?

S oběma variantami se setkáváme docela často. Někdo dá na původní význam slova a napíše koncové písmeno –n-, jiní zas dají na fonetiku a záměrně ukončí slovo písmenem –m-. Je však nutné vzít v potaz, odkud jsme toto slovo přejali. Je vzaté z francouzštiny refrain a my si jej ponechali v původní podobě. Správně tedy píšeme refrén. Pokud jste to doposud psali špatně, zapamatujte si jednoduchou pomůcku. Píseň i báseň končí na -n-, proto i zmíněný refrén.

Započněte trénink v našem doplňovacím diktátu.

Refré_ je nejdůležitější částí každé písně. Hit poznáte podle refré_u. Opakující se verše Nerudových básní můžeme brát jako druh refré_u. Mnoho lidí si ze známé písně pamatuje zrovna refré_. Pokud mám zazpívat nějakou píseň, většinou začnu od refré_u.

Refrén

• Pochází z francouzštiny refrén
• Pojmenovává opakující se část básně nebo písně

Na zkoušce jsem se vždy zasekl u refrénu.

Dnes ráno jsem slyšel novou píseň od Tomáše Kluse a jeho refrén mi zní doteď v hlavě.

Při skládání nové písničky se intenzivně věnuji především hudbě a textu refrénu.

Refrén se v jedné písni může vyskytnout i klidně šestkrát. Občas tak máte pocit, že neslyšíte nic jiného.