Český jazyk je opravdu krásný. Je ohebný, lze v něm skloňovat a časovat. Obsahuje mnoho zdrobnělin, přejatých slov, více významová slova a lze v něm tykat, vykat i onikat. Tvárnost a hojnost našeho rodného jazyka je široká a obsáhlá. Pro cizince je obtížné se jej naučit a užívat správně podle pravidel. A občas dělá velké problémy i rodilým Čechům.

Pravidla českého pravopisu jasně vymezují co je a co není správně a vysvětlují, proč tomu tak je. I zde se ovšem najde výjimka. Děje se tomu tak převážně ve slovech cizího původu. Tak se tomu děje i v psaní slova kilt x kylt.

Už ve škole se učí měkké a tvrdé souhlásky. Mezi měkké řadíme ž, š, č, ř, ď, ť, ň a j. Píšeme po nich vždy samohlásku –i- . V případě tvrdých, h, ch, k, r, d, t, a n, pak vždy samohlásku –y-. Jaký tvar je tedy správný? Pravděpodobně jste hned odpověděli, že dle pravidel je v pořádku zapsat kylt. A bohužel vás musím opravit. V tomto případě kilt. A proč tomu tak je? Kilt je skotská sukně, oděv, který nosí tamní muži bez spodního prádla. Tvar slova se tedy stále píše v původní podobě, protože jde o slovo cizího původu.

V tomto objasnění záměrně vynechám diktát, protože zde je více než jasné, co byste do prázdných polí dopsali, a tím by pozbyl svůj význam.

Kilt

• Skládaná károvaná sukně
• Slovo cizího původu
• Skloňuje se podle mužského vzoru hrad

Pro cizince může kilt působit velmi netradičně.

Kilt je u mužů, kvůli své vzdušnosti, hodně oblíbený.

Při návštěvě Skotska si musíte kilt minimálně vyzkoušet nebo rovnou koupit domů jako suvenýr.